Vzpomínka na padlé letce

Uběhlo již 22 let od tragické nehody vojenského vrtulníku u obce Stipanjiči, během níž přišli o život mjr. Jaromír Nasavrcký, kpt. Rostislav Samec a kpt. Bohumil Vávrů (25. 10. 1998).

podplukovník in memoriam Ing. Jaromír NASAVRCKÝ

Ostravský rodák maturoval na gymnáziu v Náchodě a ve studiu pokračoval na Vysoké vojenské letecké škole v Košicích (obor velitelsko-inženýrský, letecký pilotní). Po jejím ukončení byl zařazen k 11. vrtulníkovému pluku 10. letecké armády. Zde prošel funkcemi staršího pilota, kapitána vrtulníku, velitele vrtulníkového roje a letovoda 2. vrtulníkové letky. V letech 1991-1993 byl náčelníkem štábu vrtulníkové letky Vojenské policie 3. dopravního leteckého pluku a poté nastoupil jako navigátor k 6. základně dopravního letectva v Praze-Kbelích. Na podzim 1996 se zúčastnil své první zahraniční operace (IFOR). V září 1998 odjel jako velitel vrtulníkové jednotky letecké skupiny 7. mechanizovaného praporu do operace SFOR na území bývalé Jugoslávie, která se mu bohužel stala osudnou.

Poslední rozloučení se konalo 3. listopadu 1998 v Praze a následně byl pochován na Olšanských hřbitovech. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podplukovníka.

major in memoriam Ing. Rostislav SAMEC

Rodák z jihočeského Tábora absolvoval v letech 1976-1980 SPŠ strojní. Jeden rok pracoval jako řidič ČSAD Tábor a na podzim 1981 zahájil studium na Vysoké vojenské letecké škole v Košicích (obor velitelsko-inženýrský, letecký pilotní). Po jejím ukončení byl zařazen k 20. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku 10. letecké armády, kde postupně zastával funkce pilota, staršího pilota a velitele roje. V letech 1991-1993 působil jako starší pilot u 31. vrtulníkové letky velitelství letectva a PVO a v červenci 1994 byl přeložen k 6. základně dopravního letectva v Praze-Kbelích. Zde zastával funkci staršího pilota 1. roje 2. vrtulníkové letky. Na svou první zahraniční operaci byl vyslán 20. 9. 1998 na území bývalé Jugoslávie jako starší pilot vrtulníkové jednotky letecké skupiny 7. mechanizovaného praporu. Bohužel, o pouhý jeden měsíc později zde tragicky zahynul.

Poslední rozloučení se konalo 5. listopadu 1998 v Praze a následně byl pochován na hřbitově v Choustníku u Tábora. Posmrtně byl povýšen do hodnosti majora.

major in memoriam Bohumil VÁVRŮ

Rodák z Dačic byl původně vyučený frézař, ale jeho kariéra se měla ubírat zcela jiným směrem. Po absolvování dvouleté důstojnické školy v Košicích se stal vojákem z povolání. V letech 1973-1978 byl náčelníkem skupiny pro draky a motory 4. letecké technické opravny, od srpna 1978 náčelníkem skupiny ošetřování draků a motorů 41. spojovací letky. V říjnu 1985 se stal palubním technikem 52. letky velení a průzkumu. V letech 1986-1993 působil u 3. dopravního leteckého pluku, nejprve jako palubní technik smíšené letky speciálního určení, později palubní technik roje 2. technické letky a velitel 2. technického roje vrtulníkové letky VP. Od ledna 1994 byl zařazen u 6. základny dopravního letectva jako starší palubní technik. Zúčastnil se celkem tří zahraničních operací – 1996 IFOR, 1997 SFOR a 1998 opět SFOR, který se mu bohužel stal osudným.

Poslední rozloučení se konalo 4. listopadu 1998 v Praze a následně byl pochován v Českém Rudolci. Posmrtně byl povýšen do hodnosti majora.

Čest jejich památce!