201909799_164694095722820_5131859024343247103_n.jpg
  • 7.7.2021
  • Tereza Mrkvičková

Uběhlo již sedm let od toho tragického dne, kdy Armáda České republiky ztratila po sebevražedném útoku u afghánské základny Bagram čtyři muže, pátý utrpěl těžká zranění. Nejen armáda, ale především pozůstalé rodiny a kamarádi přišli o blízkého člověka – otce, manžela, přítele, kolegu…Věnujme proto alespoň krátkou tichou vzpomínku těm, kteří pro svou vlast obětovali to nejcennější – své životy.

K neštěstí došlo v 05:15 SELČ při patrole našich vojáků v okolí Bagramu. Útok spáchal sebevražedný atentátník a později se k němu přihlásilo islamistické hnutí Taliban. Následkem výbuchu utrpěli čtyři čeští vojáci – rotmistr David Beneš, četař Ivo Klusák, desátník Libor Ligač a desátník Jan Šenkýř – smrtelná zranění, kterým na místě podlehli. Rotmistr Jaroslav Lieskovan byl po explozi převezen do americké vojenské nemocnice na Bagramu, a následně do České republiky, kde se svými zraněními ještě téměř týden statečně bojoval. Dne 14. července svůj poslední boj bohužel prohrál.

Pětice vojáků ale za sebou nechala velký kus práce, která může být pro nás všechny inspirací.

Byli hrdí na svůj červený baret, svému vojenskému povolání se věnovali naplno a nikdy nepřemýšleli o tom, jestli je nebezpečné. Jistě by nás proto nechtěli vidět plakat. A svůj odchod, jakkoliv byl tragický, by nejspíš popsali následujícími slovy amerického novináře Huntera S. Thompsona: „Život by neměl být jako cesta do hrobu s cílem dorazit tam v bezpečí a s dobře udržovaným tělem. Je lepší tam dojet smykem a v oblaku kouře, naprosto vyčerpaný a opotřebovaný, a hlasitě vykřiknout: To byla teda jízda!“

Nikdy nezapomene na nikoho z nich. A doufáme, že vy také ne.

Fotogalerie